J. Dyk - Popis politického okresu kralovického

Jan Dyk

 

 

Učitel, historik a spisovatel Jan Dyk se narodil 11. dubna 1860 v České Bříze (tehdy Německá Bříza) na Plzeňsku v mlynářské rodině jako nejmladší ze šestnácti dětí Antonína Dyka a Barbory rozené Kundrátové. Jeho otec byl v roce 1848 poslancem zemského sněmu a v 70. letech 20. století vydal knihu „Slovo starého vlastence“ a jeho syn mohl mít v těchto aktivitách určitý vzor.

Po absolvování reálného gymnazia v Plzni a čtyřletého učitelského ústavu v Soběslavi se s ním setkáváme poprvé na severním Plzeňsku, ve Chříči, kde byl jmenován 1. září 1880 okresní školní radou v Kralovicích jako výpomocný učitel na tamní trojtřídní škole. V roce 1882 byl na stejné škole jmenován definitivním podučitelem. Již na samém počátku své učitelské kariéry se stal členem zeměpisného výboru složeného z učitelů okresu za účelem vydání „Popisu politického okresu kralovického“ a zvolen jeho referentem. V počátcích svého učitelského působení byl také svědkem problémů prosazování vzdělávání ve venkovských poměrech v podobě sporu o zřízení čtvrté třídy mezi řídícím učitelem Antonínem Koptou a místním farářem. Pravděpodobně se zapojil do organizování ochotnického divadla, jehož iniciátorem byl další tehdejší Dykův kolega učitel Josef Jogl. Ze Chříče odchází 1. března 1884 a je ustanoven podučitelem na kralovické škole. Zde působil do 1. srpna 1885, kdy byl jmenován učitelem v Dolní Bělé.

Venkovští učitelé v poslední třetině 19. století často patřili k představitelům místního kulturního a spolkového života, byli iniciátory vzniku spolků, režiséry divadelních představení i pisateli řady statí v místních novinách a časopisech. Jan Dyk byl v tomto ohledu postavou velmi iniciativní a pozoruhodnou. Za svého působení v Dolní Bělé stál u zrodu tamního Hospodářského spolku a svoji veřejnou činnost ještě zintenzivnil po svém návratu do Kralovic v roce 1893, kde byl 24. ledna jmenován učitelem na nově otevřené měšťanské škole v oboru přírodovědeckém.

Již v následujícím roce založil místní odbor Národní jednoty pošumavské pro Kralovice a okolí a od roku 1899 stál v čele skupiny kralovicko – manětínských odborů této výrazně národnostně orientované organizace. Jeho blízkým spolupracovníkem byl dr. Leopold Battěk, a to nejen v Národní jednotě Pošumavské. Oba byli hlavními pořadateli Národopisné výstavky kralovické, která se uskutečnila v roce 1894 v rámci příprav na celonárodní Národopisnou výstavu českoslovanskou pořádanou o rok později v Praze. Leopold Battěk se stal předsedou výstavy a Jan Dyk jednatelem. V rámci této akce byly na Kralovicku sebrány první exponáty etnografického charakteru část z nichž je dnes ve fondu Národního muzea v Praze a jediný předmět – prkno k mandlování prádla je také součástí sbírky dnešního regionálního Muzea a galerie severního Plzeňska. Svůj zájem o národopisné bádání pak Dyk dále zúročil při svém působení na Strakonicku.

V Kralovicích mezitím uspořádal městský archiv, působil v městském zastupitelstvu, spolupracoval s místním Sokolem. 1. září 1906 byl po odchodu dosavadního ředitele kralovické školy do penze jmenován novým zatímním ředitelem a 26. února 1907 byl dekretem zemské školní rady jmenován definitivním ředitelem trojtřídní měšťanské a šestitřídní obecné kralovické školy. V této své funkci ale vydržel pouze dva roky a 3. srpna 1908 byl jmenován okresním školním inspektorem pro okres strakonický a z Kralovicka, kde strávil 28 let svého života odchází. I na Strakonicku se vedle své profese zapojil do veřejného života, a to především v oblasti vlastivědy a historie. Byl příznivcem místního muzea a iniciátorem jeho poválečné obnovy. Muzeum pak až do roku 1953 neslo jeho jméno. Zasloužil se o opravy hradu Rabí, byl předsedou Spolku pro zachování památek v okresech pošumavských a po roce 1918 konzervátorem památkové péče pro okres strakonický. V roce 1922 odešel do výslužby, ale nadále zůstal mužem veřejně činným až nakonec v letech 1923-1924 zastával úřad starosty města Strakonice. Zde ve svých 66 letech Jan Dyk 16. listopadu 1926  zemřel.

 

Výsledkem Dykova rozsáhlého zájmu o historii a přírodu je několik jím napsaných nebo uspořádaných knih a množství příspěvků do novin a časopisů. K pracem napsaným za jeho působení na Kralovicku patří monografie „Rod rytířů Gryspeků z Gryspachu v Čechách“ vydaná poprvé v roce 1902 a pak po krátké době v upraveném vydání podruhé v roce 1909. Své prázdninové cesty a pobyty na Balkáně popisuje v cestopisu „Za srbskou zádrugou“ vydaném v roce 1899. Další dílo je zaměřeno na jeho nové působiště na jihu Čech. V roce 1912 vyšly „Světáci na Volyňském Podlesí“  a v roce 1914 „Místopis soudního okresu volyňského“ a „Lidové stavby na Šumavském Podlesí“. Vyvrcholením Dykovy vlastivědné a historické práce na strakonickém okrese bylo uspořádání a vydání „Popisu politického okresu strakonického“, ve dvou dílech. První (1922) je věnován především přírodním poměrům a nejstarším dějinám, druhý (1925) líčí historické události od raného středověku do 18. století na Strakonicku, je doplněný o přepracovanou stať o místním pravěku a obsahuje popis škol, veřejné správy a služeb. Mezitím ještě zpracoval průvodce městem Strakonice a okolí (vydáno 1924) a ve stejném roce potřetí vyšla monografie o rodu Gryspeků. Posmrtně vydaným dílem doplněným Vojtěchem Dykem je rodopisná publikace „Z pamětí mlynářského rodu Dyků“ (1940).

Kromě těchto samostatných titulů Jan Dyk publikoval řadu statí a článků v různých periodikách. Patří k nim na přelomu 19. a 20. století „Plzeňský obzor“ a „Plzeňské listy“, později např. „Stráž na Šumavě“, „Otavan“ nebo „Kralovický obzor“.

Jan Dyk se vedle historických a vlastivědných pojednáních věnoval také problematice spojené s jeho profesí. V roce 1903 vyšly „Zákony o úpravě právních svazků učitelstva národních škol v království Českém“, kde zřejmě zúročil i svoji účast při jednání nazvaném „Anketa pro reformu měšťanských škol“ ve Vídni, kam byl pozván vedle dvou ředitelů a jednoho inspektora jako zástupce škol v Čechách. Řadu článků pak publikoval ve věstníku„Škola měšťanská a živnostenská“ (např. Návrh osnovy dějepisné pro čtyřtřídní školu měšťanskou, aj.).

 

„Popis politického okresu kralovického“ vydaný v roce 1886 je Dykovým prvním větším dílem. Nejedná se ovšem o práci autorskou v pravém slova smyslu, Dyk byl, současným jazykem řečeno, především redaktorem a spoluautorem jak ostatně vyplývá z tehdejší předmluvy.

Svým pojetím a členěním se v podstatě jedná o velice moderní historicko – topografickou práci rozdělenou na dvě části označené jako „zeměpisná“ a „dějepisná“. Z dnešního více jak stoletého odstupu je velmi cennou první část zeměpisná, která obsahuje autentický popis tehdejších přírodních poměrů, na který navazují další statě přenášející dnešního čtenáře na Kralovicko a Manětínsko poslední třetiny 19. století. Dočteme se například o způsobu hospodaření v selských usedlostech, o dopravních poměrech a konečně následuje popis tehdejší podoby jednotlivých lokalit kralovického okresu. Druhá část je jedním z prvních pokusů a souhrnné zpracování dějin Kralovicka členěná podle jednotlivých panství.

 

Jan Dyk patřil ke generaci učitelů, která se na konci 19. a na počátku 20. století podílela na zpracování regionálních dějin a vlastivědy, zakládala místní muzea a archivy a vytvořila fundament pro další práci nejen amatérských badatelů, ale i profesionálních historiků.

Mgr.Jiří Fák

Muzeum a galerie severního plzeňska v Mariánské Týnici

vedoucí historického oddělení

 

 

 

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode